Vítejte na mých stránkách

    Sir Alexander Fleming je v seznamu kandidátů hezky vzadu.

Beduíni v severní Africe vyrábějí z plísně na oslích postrojích léčivou mast už tisíce let.

Roku 1897 tento princip znovu objevil mladý francouzský vojenský lékař Ernest Duchasne, když pozoroval arabské podkoní, jak používají plíseň z vlhkých sedel k léčbě odřenin na koňském hřbetě. Provedl důkladný výzkum, při kterém plíseň označil názvem  Penicillium glaucum a použil ji k léčbě tyfu u 7 morčat, přičemž zaznamenal její ničivý účinek na bakterii E.coli. Jednalo se o první klinicky otestované použití léku, který později dostal název penicilin. Výsledky svého výzkumu odevzdal jako doktorskou práci a naléhal, aby se ve výzkumu pokračovalo; Pasteurův institut však ani nepotvrdil převzetí jeho díla – možná proto, že Dechesneovi bylo teprve 23 let a byl to zcela neznámý student. V dalším bádání mu zabránily povinnosti v armádě a roku 1912 zemřel v zapomenutí na tuberkulózu – nemoc, kterou jeho objev později pomohl léčit. Duchesne se dočkal posmrtného uznání roku 1949, pět let poté, co sir Alexander Fleming převzal Nobelovu cenu za znovuobjevení antibiotických účinků penicilínu.

       Fleming roku 1929 vymyslel slovo „penicilin“. Náhodou si všiml antibiotických účinků plísně, kterou identifikoval jako Penicillium rubrum. Ve skutečnosti se v názvu druhu zmýlil. Charles Thom jej o řadu let později správně označil jako Penicillium notatum. Plíseň se původně nazývala Penicillium proto, že pod mikroskopem prý vypadaly její sporami opatřené výstupky jako maličké štětečky. Latinsky se písařský štětec řekne penicillum (od téhož slova je odvozeno i anglické penci – tužka). Ve skutečnosti buňky plísně Penicillium notatum připomínají něco poněkud strašidelnějšího – ruce lidské kostry. 

     Penicilin je obsažen i v sýrech jako Roquefort, Hermelín, Niva, Camembert a Brie.